4. 9. 2023
Sklárna KRYF na Jihlavsku má zaměstnance zapálené pro svůj obor. Jejich práci lze popsat jako skvěle sehraný orchestr, jenž i při nesnesitelném letním vedru dokáže v ještě větším horku u rozžhavené sklářské pece vytvořit obdivuhodné kousky. Náročnou práci jim při tom usnadňují technologie a zařízení, na které přispěla Evropská unie.
Firma Sklárna KRYF, s. r. o. v Červeném Kříži u Jihlavy navázala na tradici výroby skla po dřívější firmě KRYF, s. r. o.. V bývalé sklárně vzkřísila nová firma provoz v roce 2017.
„Prošli jsme si náročným obdobím covidu, pak se nám téměř zdvacetinásobila cena plynu, kterého denně spalujeme řádově vyšší stovky kubíků. K tomu přišlo zdražování surovin. Museli jsme sice firmu mírně zadlužit, ale nakonec jsme naštěstí ze všeho vyšli zdárně a bez problémů,“ popsal ředitel Sklárny KRYF Ing. Jiří Seborský, čím si jejich nová sklářská firma musela před časem projít.
Na výrobě ve Sklárně KRYF se podílí zhruba pětadvacetičlenný kolektiv. Většinu tvoří zkušená starší generace sklářů, řada z nich je ve firmě už od počátku. „Máme prakticky nulovou fluktuaci, pracovní morálka je na vysoké úrovni. Lidi, co tu jsou, vzali firmu takříkajíc za svou. A to se odráží na vysoké kvalitě jejich práce,“ těší ředitele. I proto se prý snaží pracovní prostředí zaměstnancům zlepšovat.
„Pomáhají nám v tom i evropské peníze. Z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost jsme získali téměř milion korun, k nimž jsme přidali další peníze z naší kasy. Mohli jsme tak pořídit nový filtr spalin z pece, předehřívací tunel nebo zařízení pro točení píšťal,“ vyjmenoval spolumajitel sklárny investice.
Poznamenal, že už dříve využili jinou evropskou dotaci na pořízení chlazení sklářských pracovišť. „I klimatizace si naši skláři velmi cení a často ji využívají, jelikož tepelné podmínky, které u pece zvláště v horkých letních dnech vládnou, bývají na hraně,“ konstatoval podnikatel, jenž obor sklo vystudoval na pražské Vysoké škole chemicko-technologické.
Podle Jiřího Seborského vyrábějí v jejich sklárně jen tři procenta finálních výrobků, většinu skla prodávají brusírnám, které je pak dále zušlechťují a přeprodávají. Pod rukama šikovných sklářů vznikají jak drobné skleněné výrobky jako nápojové sklo, tak i nejrůznější dárkové předměty, ale i designová skleněná svítidla a velké skleněné trofeje či poháry. „Máme tu výhodu, že si sami vyrábíme i sklářské formy, což průběh výroby urychlí. Jsme malá firma, proto umíme na zakázky pružně reagovat,“ tvrdí Seborský.
Jeden z místních sklářů, Vladislav Bačkovský, se pochlubil, že sklářem byl už jeho otec. On sám pracuje coby sklář už dvacet let a o své práci tvrdí: „Baví mě na tom to, že můžu tvořit. Přejímaný křišťál je mojí srdcovkou.“
Vzpomněl i na jednu z nejnáročnějších zakázek, na níž se osobně podílel: „Byly to skleněné nohy k velkému stolu. Šlo o speciální zakázku do Saudské Arábie. Nabíral jsem přitom asi dvacet kilo skla. Připočtete-li k tomu váhu píšťaly, je to necelých třicet kilo. Bylo to pěkně těžké a s manipulací mi pomáhali další dva kolegové,“ přiblížil svůj zážitek s poznámkou, že když musí vyrobit čtyři či pět takových kusů za den, je to pro skláře hodně fyzicky vyčerpávající. „Zvláště u takovýchto těžších kusů skla nám právě teď pomáhají točáky, které jsme pořídili za přispění evropské dotace,“ upozornil ředitel firmy.
Mladých sklářů je jako šafránu
Na rozdíl od pana Vladislava jeho kolega Jakub Matějíček o sobě uvedl, že sklářství v jeho rodině žádnou tradici nemá. „Pracuji tu teprve třetím nebo čtvrtým rokem. Sklářskému řemeslu jsem se vyučil, protože se mi to líbilo. Pak jsem pracoval v jiných oborech. Třináct let jsem se sklářství nevěnoval, ale teď jsem se k němu vrátil. Pan Seborský mi nabídl příležitost, tak jsem ji využil,“ svěřil se a pochvaloval si zdejší kolektiv, který prý představuje největší bohatství společnosti.
Jakub Matějíček je podle svého šéfa světlou výjimkou, neboť většina absolventů dnes „utíká“ mimo svůj obor. „Na trhu chybí kvalitní učňovské středisko. Dřívější systém výuky zahrnoval i praxe ve výrobě, to už neplatí,“ zlobí se Jiří Seborský. „Většina našich pracovníků je v důchodovém věku nebo do něj míří. Jediným řešením je vychovat si skláře sami. Naše školství v tomto směru vůbec nefunguje,“ přemítá spolumajitel Sklárny KRYF.
Rozhovor s ředitelem společnosti Ing. Jiřím Seborským naleznete na stránkách
Deníku.cz.
Podrobnosti k projektu:
Nákup technologie v
Mapě projektů.