„Je pravda, že Jurkovičovo luhačovické dílo jsme začaly s kolegyní Ladislavou Horňákovou zpracovávat před asi patnácti lety. Vznikla publikace, několik výstav, ale pořád se nám to zdálo málo. Představovaly jsme si, že by mělo existovat nějaké stabilní místo, kam můžou lidé zvenčí přijít a dozvědět se něco zajímavého o slavném architektovi a především o jeho vztahu s Luhačovicemi,“ vysvětluje Blanka Petráková, kurátorka a etnografka luhačovického muzea.
Při realizaci tohoto nápadu se spojili s malým slovenským městečkem Brezová pod Bradlom. To je zajímavé tím, že zde mají patrně nejzásadnější Jurkovičovu stavbu. „V Brezové se díky fondům EU dozvědí, jak zde působil, o historii jeho rodiny a o Štefánikově mohyle na Bradle, což je asi jedna z jeho nejslavnějších realizací,“ přibližuje projekt Petráková.
Expozice místo zanedbaného zázemí
Kabinet návštěvníci najdou v suterénu kulturního domu Elektra. Původně bylo v jeho prostorách technické zázemí. Nebylo zde nic než radiátory, trubky a sklepní okénka. A podle Blanky Petrákové to bylo místo opravdu nehezké. „Podařilo se nám to díky finančním prostředkům z fondů EU změnit a zkultivovat. A vytvořili jsme zde takovou malou badatelnu. Je tady počítač s dotykovou obrazovkou, do kterého neustále doplňujeme informace, fotografie, filmy, prostě vše, co se týká Dušana Jurkoviče,“ popisuje kurátorka.
Kabinet má i vlastní web, který také vznikl díky dotaci EU. Návštěvníci zde najdou rovněž malou výstavu. „Důvodem jejího vzniku bylo ještě jedno silné téma. Zakladatelem luhačovického muzea byl Antonín Václavík, rodák z Pozlovic u Luhačovic. Muzeum založil ještě v době První světové války. Naše muzeum tak má už přes sto let, ale jeho prostory jsou moderní. Samotná sbírka je však velice stará a cenná. Některé kusy tradičního lidového umění máme nyní možnost vystavit,“ vysvětluje Blanka Petráková.
Spojuje se tak minulost se současností. Dušan Jurkovič totiž nebyl jen architekt, ale také etnograf a vynikající fotograf. Kolem roku 1905 začal fotograficky dokumentovat tradiční lidovou kulturu na moravsko-slovenském pomezí. Hlavně lidovou architekturu, ale také běžné předměty, které ho zaujaly, jako třeba výšivku, dřevořezbu, keramiku. A vydával vlastním nákladem ve Vídni sešit Práce lidu našeho.
„Jurkovič a zakladatel našeho muzea Václavík byli přátelé, spolupracovali pak spolu v Bratislavě, kde zakládali památkovou péči. Sešity Práce lidu našeho vycházely od roku 1905 do roku 1914. Celé to dílo, které obsahuje sto čtyřicet obrazových tabulí, jsme zdigitalizovali. Málokde ho mají kompletní, je to opravdu cenný soubor, který v našem muzeu vlastníme. A lidé si ho zde můžou prohlédnout,“ upozorňuje na další zajímavý rozměr česko-slovenského projektu kurátorka muzea.
Kabinet tak propojuje sběratelský zájem a etnografické dílo dvou významných Čechoslováků spojených s Luhačovicemi, Dušana Jurkoviče a Antonína Václavíka.
Vedle exponátů ze sbírky luhačovické muzejní společnosti vystavených ve vitrínách a zásuvkách nabízí kabinet ke studiu prezenční knihovničku s literaturou o lidovém stavitelství a lidovém umění, panelovou výstavu s přehledem Jurkovičova díla pro Luhačovice, virtuální prohlídku Jurkovičova nerealizovaného regulačního plánu lázní z roku 1903, a to také v podobě aplikace.
Kabinet je rovněž vybaven replikami sedacího nábytku podle Jurkovičových návrhů, které zhotovili studenti oboru Design a zpracování dřeva SOŠ Luhačovice ve spolupráci s muzeem.
Rozhovor s kurátorkou a etnografkou Muzea luhačovického Zálezí paní Blankou Petrákovou naleznete na stránkách
Deniku.cz.
Podrobnosti k projektu:
Dušan S. Jurkovič - náš architekt v
Mapě projektů.