Evaluace SC 2.3 Zdravotnictví (IROP 2014-2020)
Účelem evaluace je vyhodnotit, jakým způsobem a/nebo do jaké míry přispěla intervence IROP k rozvoji zdravotní infrastruktury v oblastech vysoce specializované péče (onkogynekologie a perinatologie), návazné péče a (deinstitucionalizované) psychiatrické péče. Intervence si kladla za cíl zvýšit dostupnost a kvalitu daných typů péče a snížit či odstranit v této oblasti regionální nerovnosti a prostřednictvím zásahu snížit míru sociálního vyloučení.
| Operační program | Integrovaný regionální operační program |
| Druh evaluace | ex-post |
| Tematické zaměření evaluace | plnění cílů |
| Rok ukončení | 2025 |
| Programové období | 2014–2020 |
Zásadním přínosem podpory byla modernizace přístrojového vybavení. V mnoha případech byly zavedeny nové typy výkonů a léčebných metod, které zvyšují šetrnost zákroků a přesnost diagnostiky. Zavedení těchto nových typů výkonů a léčebných metod tak vede ke zlepšení bezpečnosti a přesnosti.
U podpořených subjektů se prokázaly měřitelné pozitivní efekty ve sledovaných provozních indikátorech: zkrátila se průměrná délka hospitalizace u většiny hodnocených nemocnic, snížila se obložnost lůžek a nebyl zaznamenán výrazný nárůst lůžkových kapacit ani počtu hospitalizací.
Analýzy prokazují snížení meziregionálních rozdílů v kvalitě a dostupnosti péče díky centralizaci výkonů do specializovaných center, avšak vnitroregionální rozdíly přetrvávají. Dostupnost zůstává odstupňovaná podle vzdálenosti pacienta od centra.
Nebyly prokázány přímé dopady na nemocnost, pracovní neschopnost ani sociální vyloučení z důvodu zdravotního stavu.
Modernizace psychiatrických zařízení přinesla zejména zkvalitnění prostředí. Zlepšení se projevilo i ve zvýšení kapacity některých služeb a efektivity organizace péče.
Významná část intervencí směřovala do rozvoje komunitních služeb péče o duševní zdraví. Zde se dostupnost významně zvýšila, ale zvýšení není plošné; nové služby vznikly jen v některých regionech, což vede k výrazné prostorové diferenciaci.
Rozvoj komunitních služeb vede ke hlubší strukturální změně – například rozšíření oblastí působnosti center duševního zdraví, vznik nových týmů nebo posílení mezioborové práce v terénu.
V oblasti udržitelnosti zpráva identifikuje řadu bariér. Klíčové jsou nedostatečné personální kapacity. Udržitelnost komunitních služeb je dále komplikována nejednoznačným a nestabilním nastavením financování, které spojuje prvky zdravotní a sociální péče. Zpráva rovněž upozorňuje na to, že některé typy služeb vznikly pouze v rámci projektů a jejich dlouhodobé fungování bude záviset na stabilitě finančních zdrojů. K významným problémům patří i regionální nerovnoměrnost.