(Více) udržitelnosti pro města: pět zlatých pravidel

Druhá tzv. Městská laboratoř neboli URBACT‘s City Lab se konala ve dnech 2. a 3. července 2019 v Bruselu. Nesla název: „Jakým způsobem zavádějí města udržitelný rozvoj do praxe?“ To byla hlavní otázka, která vedla diskusi a úvahy v oblasti Kvality ovzduší a Mobility, Energetiky, Přizpůsobení se klimatické změně a Udržitelných potravinových systémů. V naší snaze o přispění k aktualizaci Lipské charty se ukázalo, že udržitelnost je stále velmi komplexním paradigmatem a není snadné se do něj dostat. Na druhé straně jsou to města, která jdou v tomto ohledu kupředu a uvádí směr, který je třeba následovat.

Zde je pět zlatých pravidel pro města, která chtějí být udržitelná.

1. Udržitelnost má mnoho významů

Angeliki Stogia, radní v Manchesteru (Spojené Království) se nás zeptala: „Co si představujete vy a co si představujeme my pod pojmem udržitelnost?“. Ačkoli definice udržitelnosti je jednoznačně uvedena ve zprávě G. H. Brundtlandové (Naše společná budoucnost, pozn. překl.) z roku 1992 neznamená to, že víme, co přesně znamená a jak by města měla k udržitelnosti přistupovat. Účastníci diskuse prokázali různé porozumění vůči tomuto konceptu. Například Filipa Pimentel ze sítě Transition si pod udržitelností představuje odolnější společnost, která následně zvyšuje odolnost ekosystémů. Od přístupu, který je založený na lidech až po přístup založený na plánování a který se soustředí na regeneraci (nebo inkluzi životního prostředí do místních politik), můžou dojít všechny zainteresované strany ke vhodnému přizpůsobení své vize a priorit.

2. Udržitelnost by měla být řešena na všech úrovních

Na toto téma jsme začali diskusi s Thomasem Béthunem z DG REGIO z Evropské komise. Ten říká, že je potřeba být ve styku se samotnými městy, abychom přispěli k celkové udržitelnosti evropských politik. Diskuse byla zakončena Filipou Pimental, která zmínila tzv. vedení občanů. Ti se stávají ve městech důležitými aktéry změny. Tyto dva zmíněné koncepty se snaží spojit právě Lipská charta. Alicja Pawlowska, vedoucí projektů EU a řízení mobility ve městě Gdynia (Polsko) zdůraznila důležitost právě těchto konceptů při své každodenní práci. Jsou to právě města, ve kterých dochází k důležitým změnám a tyto úvahy jen zdůrazňují potřebu územních a kontextuálních přístupů. Olli Maijala (poradce finského Ministerstva životního prostředí) připomíná, že to by samozřejmě nebylo možné bez spolupráce členských států a bez jejich příspěvků. 

3. Udržitelnost vyžaduje nové myšlení

Pro města není experimentování žádná nová věc. I přes to je třeba, aby bylo nadále inovativní a kombinovalo v sobě sociální a technologické inovace (např. projekt Vilawatt od Urban Innovative Actions (UIA) ve španělském městě Viladecans, kde se vyvíjí tržní nástroje (např. poplatky za dopravní vytížení ze Stockholmu) a kromě toho také tzv. přírodě blízká řešení (např. čínská „houbovitá“ města, která začleňují vodní hospodářství do městských plánovacích procesů) a dále přístupy založené na spotřebě (např. síť URBACT BioCanteens).

Města musí neustále obměňovat svou vizi, myslet v širších souvislostech a nesmí se bát zariskovat. Vnitřní změna musí přesahovat tradiční tvůrčí činnosti ve městech a musí se zaměřovat na různé cílové skupiny, např. na psychology, což je silně doporučováno sítí Transition a jak již bylo testováno v Gdaňsku (Polsko).

4. Udržitelnost se týká všech

Udržitelnost se týká vytváření nových pracovních míst a dovedností, jako je např. tzv. Food Innovation Hub v Miláně (Itálie) v rámci projektu UIA OpenAgri. Týká se také města Gdynia, které usiluje o zefektivnění nákladní dopravy ve městech v rámci projektu URBACT FreightTails. Nemluvě o projektu H2020 Ruggedised, v rámci kterého Rotterdam (Nizozemsko) experimentuje s tzv. chytrými řešeními.

Mobilita. Energie. Potraviny. Kvalita ovzduší. Digitalizace. Zdraví a kvalita života. Územní plánování. Udržitelnost by měla být transverzálním přístupem, ale zároveň se zachováním zavedeného stylu městského plánování, jak říká Angeliki Stogia. Aby mohl být tento proces podpořen, je třeba přezkoumat správu měst tak, aby byla více odvážná a participativní v rámci rozhodovacích procesů.

V rámci projektu UIA Hope v Helsinkách (Finsko) mají být podporovány nové formy zapojování a partnerství. Jde o zapojení občanů do rozhodovacích procesů týkajících se kontroly kvality ovzduší; nebo tzv. partnerství veřejného a soukromého sektoru pro produkci energie v projektu města Viladecans (Španělsko) s názvem UAI Vilawatt; nebo využívání kultury a umění k motivaci občanů pro řešení klimatické změny v síti URBACT C-Change.

Udržitelnost vyžaduje také mezisektorovou spolupráci, jako jsou např. průřezová řešení města Schaerbeek (Belgie), která řeší sociální otázky, týkající se životního prostředí a problémy vyskytující se v sousedstvích v rámci projektu založeného na akčním výzkumu a zabývajícího se transformací organického odpadu s názvem Phosphore.

5. Udržitelnost vyžaduje silné vedení 

Vedení zaměřené na udržitelnost, se může projevit na všech městských úrovních. Angeliki Stogia z Manchesteru, Giles Perole z Mouans-Sartoux (Francie) (vedoucí město BioCanteens) a Laura Rodrigues z Torres Verdas (Portuglsko) (2015 Green Leaf Capital City) jsou volenými zástupci, kteří se zúčastnili tohoto druhého URBACT City Lab, který stvrdil závazek jejich města k této výzvě. Jedná se o pouhý začátek globálního hnutí cílícího na zvyšování povědomí o udržitelnosti ve městech.

Přečtěte si první City Lab: URBACT’s City Labs zaměřená na participaci: Aktualizace zásad evropské městské politiky.