22. 6. 2020
Příseka je částí města Brtnice, od něhož je vzdálena pět kilometrů. Přestože v Přísece žije jen 200 obyvatel, najdete tu díky dotaci z evropských fondů světový unikát Muzeum autíček. Příseka Muzeum, kde počet exponátů již dávno přesáhl deset tisíc, je v místním zámku. Ten za minulého režimu sloužil jako sídlo zemědělského družstva. Zámek musel projít výraznou rekonstrukcí, s níž částkou 27 milionů korun pomohly evropské fondy. Následně zde bylo vybudováno zmíněné muzeum.
Návštěvníci nyní mohou obdivovat tisíce hraček a při procházení muzea se vracet do dětských let. Prohlídka začíná v místnosti, která je věnovaná firmám Igra a Směr. Prvně jmenovaná vyráběla zejména populární igráčky, Směr na konci osmdesátých let začal vyrábět legendární plastový model favorita, který se vyrábí dodnes.
V muzeu jsou dále autíčka z potištěného plechu. Ne vždy jsou v prvotřídním stavu, to ale podle ředitele muzea Roberta Švece nijak nevadí. „Pokud si děti hrály v písku, tak plech zkorodoval. I takové tady máme, protože hračka je od slova hrát si,“ říká.
Zajímavé je, že v minulosti vznikaly některé hračky jako přidružená výroba ve firmách s jiným zaměřením. Třeba jablonecká bižuterie vyráběla vlaky nebo malá autíčka, která stála korunu, dvě. Nebo ve Zbrojovce Brno vznikala krásná plechová autíčka.
Válečná technika, která byla dříve povinnou součástí výroby všech firem s hračkami, je v početném zastoupení z Ruska. Tyto hračky se vyznačují i tím, že jsou obrovské. „Velká země, velké hračky,“ glosuje situaci s nadhledem ředitel muzea. „Rusko za dob studené války soupeřilo s USA. Hračky z Ameriky, které tady máme, jsou podobně velké. Zajímavostí je, že Rusko dělalo plně otvírací angličáky, Matchbox měl většinou otvírací jen kapotu nebo dveře,“ prozrazuje.
Jedna místnost je věnovaná také známé české značce Ites, jejímž nejprodávanějším modelem byl jeep.
Prodalo se jich půl milionu kusů. Firma dělala hlavně ovládané hračky. Nejčastěji šlo o lanko, ke slovu ale přišly i klíčky a pružiny. Dálkové ovládání přitom není tak moderní, jak by se mohlo zdát. Už v osmdesátých letech byla k dostání radiově řízený model Škoda 120. Stál ale 1900 korun, což byl měsíční plat. Nezapomíná se ani na autodráhu, která rovněž nebyla nijak levná, vyšla na v té době slušných sedm stovek.
„Snad každý kluk měl autodráhu. A když ne on, tak jeho kamarád. Máme původní šedé i novější černé panely, je tu i autodráha věnovaná dopravě, která má značky a nákladní auta,“ říká Robert Švec na chodbě, kde jsou části autodráhy, autíčka a spousta dobových dokumentů. Dnes však kdysi úspěšná zábava kluků upadá v zapomnění.
S krabičkou stojí dvojnásobek
Autíčka se na trhu obvykle objevila zhruba rok po uvedení reálného modelu na trh a v průběhu let se měnila jen minimálně.Výraznější změnou bylo, když se po znárodnění některých podniků dostala ke slovu sériová výroba. Tomu padlo za oběť několik detailů. Jestli se tato změna výrobních postupů projevila na ceně, lze jen spekulovat.
Nechybí ani současnost. Jelikož Radek Bukovský je nejen majitel muzea, ale spoluvlastní také firmu Abrex vyrábějící modely aut, lze v přízemí muzea najít nejrůznější zajímavé informace. „Náš nejsložitější model je Škoda 860 a je složen z 228 dílů. Jeho výroba trvá zkušenému pracovníkovi zhruba čtyři hodiny,“ říká Švec. Nejvíce se vyráběla Škoda Fabia, která byla přívěsek na klíče, těch bylo více než milion. Kompletní sortiment pak lze obdivovat v kavárně, která je hned vedle muzea.
Podrobnosti projektu včetně videa naleznete na www.mapaprojektu.cz.
Rozhovor s ředitelem muzea Robertem Švecem nejdete
zde.